Anotace festival Miluj svůj život

Milé a nádherné lidské bytosti …………

Vážení přátelé jak se vám líbí, či nelíbí, toto oslovení? Všichni jsme tím, co výše uvádím, pouze o tom většina lidské civilizace neví. Proto svět vypadá tak, jak vypadá. Často ve svém okolí slyším, že čím dál více lidí se zajímá o duchovno. Asi ano, jenže zajímat se o duchovno nestačí, duchovnem je třeba žít a to tady a teď. Prví přednášku jsem měla na úplně prvním ezoterickém festivalu v Rokycanech, který se konal v přelomu roku 1999 - 2000. Dost dlouhá doba, že? Neustále si o duchovnu povídáme k tomu zkoušíme různé duchovní techniky. Kdo z nás má odvahu duchovně skutečně žít? Na takovouto radikální změnu potřebujeme opravdu notnou dávku odvahy, protože se nám radikálně změní život a to naše okolí často jaksi nechápe. Položme si každý z nás otázku : opravdu žiji skutečně duchovně, čili moudře? Lžeme si a pak si následně lžeme, že si nelžeme. Myslíte si, že tato věta nedává smysl? Popřemýšlejte o ní.

Podstata maximálně neprospěšného lidského omylu je destruktivní srovnávání a to od počátku lidské civilizace, které způsobuje existencionální utrpení a k tomu spousty dalších problémů. Jak vypadá srovnávání konstruktivní? Ano technologie jdou dopředu, ale lidská moudrost jaksi pokulhává. Z generace na generaci předáváme spousty neprospěšného. Nemůžeme za to, co kdo do nás v dětství vložil, ale budeme celý život trpět, pokud s tím v dospělosti nic neučiníme. A na duchovní cestě se samozřejmě ani nehneme a dokonce třeba začneme „páchat dobro“, které bývá často po zásluze potrestáno. Nejvíce prostřednictvím naší psychiky. Vše se děje v naší hlavě čteme ve spoustě literatury. Plná hlava myšlenek získaných v dětství.

Je šance hlavu vyčistit bleskovým způsobem? Ano, tato šance je. Věříte, či nevěříte? Víra, tím nemyslím jen víru v boha, víra jako taková je nedílnou součástí odvahy. Jsem dvacet let masérkou čínských masáží, vyslechla jsem za tu dobu spoustu lidských příběhů, vím co lidská psychika dokáže a jak je někdy těžké ji změnit. Těžké a zároveň docela jednoduché, přece se říká, že když se chce, tak jde uskutečnit cokoliv. Jen uvěřit a probudit v sobě tu odvahu. O tomto a ještě spoustě dalšího si popovídáme a proložíme příklady z onoho obyčejně nádherného lidského života. Prostě budeme rozmlouvat o životě tady a teď a třeba proložíme také trochu oním duchovnem. Co takový ráj na planetě Zemi, líbil by se vám? Žádná problém, jenom opravdu z celého srdce chtít. Mám pravdu, nebo nemám? Co myslíte ? Ještě dodávám: nikdy nebude na nebi jako na zemi, může být pouze na zemi jako na nebi. Spousta z nás se domnívá, že tam nahoře vše funguje stejně jako na zemi. Existuje vůbec boží trest, či trest karmický? Moc nevěřím. Trestem ,či spíše důsledkem je neprospěšný život tady a teď. Závěrem slova moudrých : „práce na sobě je práce nejtěžší, proto se jí věnuje tak málo lidí“.

Květa Žilincová

Má Anotace je doplněna obrazy ze souboru „Stavy lidské mysli“, které namaloval na mé přání můj zesnulý partner výtvarník pan Josef Pospíšil. Před tím abstraktní obrazy nemaloval. Věnoval se tvorbě realistické, hlavně malování krajin. Uměl též nádherně kreslit. Nejdříve na mou prosbu reagoval rozpačitě. Řekl, že neví jak stavy mysli vyjádřit, ale za zkoušku to stojí. Abstraktní tvorba jej následně přímo nadchla. Co vy na to? Líbí se vám jeho obrazy? Obraz „Bolest modré planety“ je obraz nepatřící k ostatním, je obrazem sir realistickým . Vyjadřuje prosbu a k tomu bolest planety Země, abychom jí přestali ničit, proto ta  její růže na usmířenou.  Dole pak znázornění , jak dopadneme my všichni včetně planety, pokud nepřestaneme blbnout a ničit jí. Na tento obraz spolu s dalšími se podívejte na www.facebook.com/Miluj-svůj-život-festival

Představte si, před časem pan Pospíšil málem malovat přestal. Krátkou dobu po smrti své ženy přišel ke mně na masáž. Bylo poznat, že je psychicky dosti na dně, proto  jej vlastně sužovala ta bolest zad. Já jsem se, při jeho svěřování se o svém trápení, mimo jiné,  zeptala na jeho zájmy a koníčky. Řekl, že před časem maloval, ale teď nemaluje. A já na to: „No a proč znovu nedržíte štětec v ruce, není škoda, že nemalujete?“  Jeho reakce zněla : „A to bych měl začít znovu malovat? Na toto nešlo reagovat jinak než větou „ to by jste opravdu začít měl“. A závěrečná jeho věta zněla „ tak já to tedy zkusím“. A tím začala další éra jeho umělecké tvorby. Po čase mezi námi vznikl i vztah partnerský, který trval dvanáct let. Za tu dobu vznikla řada nádherných obrazů jak abstraktních, tak realistických. Všemožně jsem svého Pepču v malování podporovala. Mnohé jsem se o malování dověděla, naučila napínat plátna. No a organizovala jsem mu výstavy. Přece se říká: „ Kolik nových věcí se naučíš, tolikrát si novým člověkem“. Čest památce pana Josefa Pospíšila. 

Níže se díváte na obrazy v tomto sledu: Něha, Zoufalství, Snášenlivost z cyklu Stavy lidské mysli.