Anotace festival Miluj svůj život

Prastará, tisíciletá tradice léčení vyprávěním příběhů a jejich archetypy (v našem případě samozřejmě tradice pozitivních příběhů a pozitivních archetypů) byla pro naši moderní společnost do značné míry oživena Carlem Gustavem Jungem; následně také jeho žáky a následovníky.

Jádrem analytické psychologie jsou v Jungově podání právě archetypy a nauka o nich. Roli archetypů v životě jedince i komunity připisuje Jung významné místo. Přestože se jeho učení o archetypech již pevně zažilo, stále může být právě pro ženy jednadvacátého století ještě stále trochu obtížné najít silný a smysluplný ženský vzor, tedy archetyp. Natož archetyp, který by "probil" stereotypy a klišé (krásná, nýbrž hloupá; šikovná, ale musí nutně najít k sobě prince na bílém koni; bohatá, a tedy buď zkažená, nebo nešťastná; slabá, nemocná, či pomoc potřebující, a proto pro muže přitažlivá atd.), které přebíráme v přesvědčení, že jsou archetypy. Těžší to není proto, že by nebyli k dispozici žádné pozitivní ženské archetypy. Pouze je komplikovanější je najít z různých důvodů, nejen proto, že je jich méně, než mužských.

Opakované se stává – pravdou?

Ustavičným opakováním určitých témat v často vyprávěných příbězích jsou po celá staletí posilovány trpící, zrazené, zraněné, opuštěné, odmítané, zotročované, nepříliš šťastné, melancholické, týrané, trestané, zádumčivé nebo zesměšňované, případně přinejlepším mstivé ženské archetypy.

Ženy stejně jako muži tyto vzory a archetypy nevědomě přebírají a mnozí podle nich - bohužel - žijí své každodenní životy, nebo alespoň jistou jejich část. Pohádky, mýty, legendy, báje, náboženské spisy, romány, novely, povídky a filmy vyprávějí historky, které se odedávna vpisují do paměti a podvědomí jedinců obou pohlaví. Časem z nich vzniká rozsáhlý "nevědomý archiv" s řadou nostalgických, dokonce až dramatických či tragických příběhů, které se postupně, nepozorovaně a plíživě mění doslova na reálnou historii nejprve osobní, potom rodinnou. Kdesi v temném a přehlíženém koutku duše a nevědomí tiše ovlivňují myšlení, dokonce i cítění a životní priority celé rodové linie. Integrální součástí těchto příběhů jsou archetypy, ze kterých se často krát nakonec stanou téměř nevykořenitelné vzory. Důležité je však slůvko téměř.

Terapie pozitivními archetypy

"Terapie" archetypy je skutečně prastará léčivá metoda. Britští vědci nedávno prokázali, že staré mýty se svými klasickými archetypy skrývají svědectví o skutečných událostech, a tím pádem i o reálných lidech, kteří v nich vystupují v "zakódované" podobě. Tyto archetypy a lidé nebo také bohové či polobozi odpovídají moderním vzorům, jejichž životem, úspěchem a cestou k němu se dnes řídí miliony mladých i starších lidí jako motivačním prvkem. Umíte si představit, kolik chlapců a mladíků chtělo být kdysi jako fotbalová hvězda Maradona? Možná se málokdo z nich stal až tak slavným, ale nepochybujte o tom, že mnohým z nich pomohl jako zářivý vzor k lepšímu životu a většímu životnímu zdaru. Stejně "posloužila" ke splnění snů mnoha a mnoha mladých dívek a žen třeba Coco Chanel, legendární módní návrhářka.

Kdysi dávno nevznikaly příběhy jen proto, že se někdo chtěl něčím pochlubit, stát se slavným, či prezentovat sebe sama. Od úsvitu věků se nadlouho stalo tlumočení příběhů plných archetypálních postav jakýmsi léčebným prvkem pro celou obec a také pro její jednotlivé členy, a to v různých

kulturách a civilizacích. Příběhy a jejich archetypy skrývaly v sobě univerzální moudrost, poučení, skrytá tajemství života a měli vskutku léčivý potenciál.

Ženy: vypravěčky příběhů

Vzpomínáte si na Šeherezádu z pohádek Tisíc a jedné noci? Zobrazuje cosi, co má mnohem dávnější kořeny, než pohádky samé, jelikož pohádky jsou „pouhým“ odrazem dávných mýtů. 

Až do jisté doby bylo totiž předávání a vyprávění příběhů, a tím pádem i kontakt se světem archetypů, téměř výlučně - až na některé výjimky - doménou žen. Možná to byla rovněž odezva starověkého předávání příběhů, zážitků a zkušeností žen v tzv. Červených stanech, v jakýchsi "azylových prostorách" pro ženy v průběhu jejich měsíčního cyklu, také však pro ženy zesláblé a nemocné. Tam byly příběhy opravdu součástí léčení a ozdravných rituálů. V určitém dějinném okamžiku převzali roli vypravěčů muži, což však neznamená, že ženy v této zvyklosti ustaly. Z velkého kruhu obyvatel celých sídel se však stáhly do úzkého okruhu své rodiny. Vyprávěly poučné, krásné a někdy nostalgické historky během společných "ženských" činností nebo šířily archaické zkušenosti a moudrost přes pohádky šeptané svým usínajícím dětem.

Mluvení a stejně tak naslouchání příběhům je přes ztotožňování se s některými jejich postavami jednou z cest k poznání sebe sama, k uvědomění si toho, jak jsme dosud žili, kam směřujeme; kým jsme byli v minulosti, a kým jsme právě v tomto okamžiku; kým se stáváme, a kým se můžeme stát v budoucnosti; jakým způsobem jsme s minulostí propojení; a k definování své (nové) životní vize.

A ještě jednou: donekonečna opakované = zafixované

Ženské léčivé archetypy uvolňují ženskou kreativitu ve všech jejích podobách a projevech, které byly do doby vnitřního spojení s pozitivními archetypy často zamčené v záhadné třinácté komnatě. Tedy, spíše čtrnácté. Ve třinácté archetypální komnatě se ukrývá to, co jsme tam sami zamkli, zahodili klíč a snažili se na to úporně zapomenout: své stinné, neoblíbené a nechtěné stránky. Ty se v pohádkách objevují jako uvězněný zlý čaroděj či čarodějka, spící drak, zlovolný duch, nepříjemná macecha, zrádná sestra atd. Jsou to vlastně námi nechtěné a zavrhované podoby těch archetypů, kterými se necháváme ovládat, a často o tom nemáme ani nejmenšího zdání. S těmito archetypy se však v zájmu svého štěstí a osobního rozvoje musíme setkat tváří v tvář. Jak? Například odemknout komnatu, vypustit džina z láhve a přesunout se do čtrnáctého pokoje, ve kterém na nás čeká náš léčivý archetyp, třeba vysněná princezna, princ, milující maminka, silný otec, chytrá stařena nebo stařec, moudrá vědma či "vědomec" apod. Prostě podporující pozitivní archetyp, kterým se můžeme na cestě životem sami stát.

Novodobé pozitivní ženské archetypy 

Přirozeně v archetypální terapii se dnes častěji sahá po modernějších pozitivních archetypech, které jsou pro současnou ženu - nebo i muže – uchopitelnější, srozumitelnější, bližší, a tím pádem i působivější a léčivější. Příklad? Pokud se žena touží stát úspěšnou spisovatelkou, když už jsme u psaní tohoto článečku, a v rodině se vyskytlo před ní několik - potažmo někdy jedna jediná - nezdařilá pisatelka, bezprostřednímu nebo i vzdálenějšímu vlivu nevědomě tato žena podléhá, nemusíme hned sahat po antické básnířce Sapfó. Dokonce ani po Agatě Christy či Boženě Němcové. Ačkoli některým ženám se mohou samozřejmě i starší nebo historicky velice dávné archetypy líbit a také jim být k velkému prospěchu. Také tento typ pozitivních archetypů výrazně pomáhá nejenom, co se týče

potřeby převzít aspekty jiného než rodového archetypu, ale také na cestě k sobě samé, k pochopení své podstaty, svých talentů, svého způsobu projevení kreativity a k životní pohodě, spokojenosti, úspěchu, hojnosti i štěstí.

Mladší generace však nezřídka, i když nikoli po každé, dá přednost Joanne Rowlingové (Harry Potter), Suzanne Collins (Hunger Games), Veronice Roth (Divergence), Marii Lu (Legenda, Fenomén), Paule Hawkins (Dívka ve vlaku), Stephenie Meyer (Stmívání), Jojo Moyes (Než jsem tě poznala), E. L. James (Padesát odstínů šedi; skutečné jméno Erika Mitchellová Leonardová), či po Kateřině Tučkové (Žítkovské bohyně), anebo Edith Holé (Cesta k mým matkám), mé velice oblíbené Ireně Obermannové (Deník šílené manželky, Divnovlásky, Dopisy Kafkovi; mimochodem fiktivní dopisy další zajímavé autorky Mileny Jesenské). Mohli bychom pokračovat několika stránkami zahraničních i českých spisovatelek, které si může za svůj pozitivní archetyp vybrat žena, která hledá na konci cesty skrze pozitivní vzory sama sebe a své štěstí. A nejenom spisovatelek… Každý a každá z nás hledá něco jiného, touží po něčem jiném, chce se uplatnit v jiném oboru a dojít své vlastní podoby svého šťastného bytí na naší překrásné a báječné matičce Zemi…