Během výchovy mi téma ženství nebylo nijak objasněno a rovněž jsem neměla nikoho, koho bych mohla za svůj vzor ženství považovat. Není se ale čemu divit, protože naše matky, babičky i prababičky byly vychovávány ve stejné nevědomosti. Hodně jsem tedy řešila, jak by vlastně správná žena měla vypadat, jak se chová, co dělá a další podobné otázky.

Dříve jsem častokrát měla pocit, že žena nemůže být ženou, aniž by nebyla oděna do krásných šatů, jež by zdůraznily její ladnost a eleganci, nebo za ní nevlála krásná dlouhá sukně, která by všem říkala „Jsem ŽENA!“. Možná by žena rovněž nebyla ženou, pokud by neměla svůj „ženský kruh“ či společenství žen/kamarádek, se kterými se pravidelně stýká. Správná žena by také asi měla mít jasno v tom, co správná žena má dělat a měla by možná i vědět, jaká je role muže, aby v tom pěkně byl pořádek. Ženy by přeci neměly dělat to, co náleží mužům, a naopak. Kdo ale určuje, co by měl kdo dělat? Všechny tyto otázky mi vířily hlavou. Místo odpovědí jsem se však cítila ještě více zmatená.

Postupně mi však došlo, že ženou můžu být tady a teď a bez neustálého řešení, co bych měla, či neměla dělat. Je jedno, jestli máte na sobě kalhoty, tepláky nebo sukni. To, co máte na sobě, v žádném případě nerozhoduje o tom, zda jste skutečná žena. Vnější realita je sice odrazem té vnitřní, ale na prvním místě je vždy to, co si nesete uvnitř, a v tom být sama k sobě upřímná. Důležité je tedy to, jak oblékáte svou duši, a ne svoje tělo.

Žena tedy podle mě nemusí řešit to, jak se na ni kdo dívá, když se nějak oblékne, protože to, co ostatní vidí, je pouze jejich zrcadlem. Žena se tedy může obléknout tak, jak je jí samotné příjemné. To samé platí i o jejím chování. Měla by dělat věci, které ona sama cítí, že chce dělat. Nebát se tedy autentického projevu a neřešit, co si o tom kdo myslí.

Ženství vnímám jako esenci, která je emotivní, vnímavá, intuitivní, kreativní a empatická. Jde o směsici „jinových“ aspektů, které tvoří dohromady ženskou polaritu bytosti a které se pak zároveň mísí s aspekty „jangovými“. Proto také existuje tolik rozdílných typů žen. Každá má vsobě prvky jin/jang různě vybalancované. Nejde tedy prohlásit, kdo je víc žena, natož aby si někdo myslel, že má patent na to, aby mohl dávat ostatním návody, jak být ženou. Já probuzeným ženstvím mám na mysli to, že je žena vědomá vůči svému tělu, ví, co se v něm odehrává, a má pak i odvahu těmto jeho pochodům naslouchat a řídit se jimi.

Během malby obrazu se ve mně všechny tyto procesy velmi silně probíhaly. Spouštěly se různé emoční návaly, které protrhly jakousi pomyslnou hráz mé bytosti, za níž jsem v sobě dlouhé roky mnohé věci zadržovala. Jakmile ta hráz povolila, pustila jsem jakoukoli sebekontrolu a absolutně se uvolnila do autentického projevu. Ucítila jsem najednou jakousi zvláštní lehkost, jež mi pomohla uvolnit se do prožívání různých emocí a situací, které mi život přiváděl do cesty. Daleko více jsem cítila onu pověstnou ženskou intuici, která mi pomáhala na mé cestě. Dále jsem se učila nebát se svých emocí, ať už jsou jakékoliv, a projevovat je.

Nyní cítím, že ženství je podle mě převážně o tom umět se naprosto uvolnit a nechat vše plynout. Je to absolutní odevzdání se, které dovoluje, aby přišlo to, co přijít má.

Autor článku: Sabinotic-Art

Autorka článku se na vás těší na výstavě Ezotera 25.-26.5.2019 v Praze

Tento článek může být šířen pouze v nezměněné podobě, včetně jména lektora a této poznámky.

Foto EZOTERA Praha

Ohlédnutí za prodejní výstavou EZOTERA

 

Právě přítomno: 78 hostů a žádný člen

Tématické články Festival Miluj svůj život