Kalendář akcí:

lis
24

24.11.2018 - 25.11.2018

úno
15

15.02.2019 - 17.02.2019

kvě
25

25.05.2019 - 26.05.2019

Chceme-li prožívat lásku ve svých vztazích, je nezbytné, proměnit svůj pohled na život, svět a především sebe samé. Pocit štěstí a naplnění totiž neleží kdesi venku či v budoucnosti, ale je nám neustále k dispozici na dosah v našem vlastním nitru.

Narozením do tohoto světa, rozděleného na dobro a zlo, jsme se záhy naučili stejným způsobem hodnotit situace kolem sebe včetně nás samých. Osvojili jsme si, že abychom byli milováni či přijímáni, musíme se chovat podle vnějších pravidel a bez ohledu na to, jak jsme se v danou chvíli cítili. Zafixovalli jsme si, že nejsme důležití, a začali se starat o to, aby byli spokojení všichni kolem a nám se dostalo přijetí.   

Čas plyne a náhle se my sami ocitáme v roli toho, komu je potřeba se přizpůsobit, protože má moc, a jehož děti jsou nucené zapomenout na svoje vlastní pocity a potřeby a přizpůsobit se. A tak se situace historicky opakuje stále dokola. My lidé jsme prožili řadu válek, útlaku, nadvlády, ústrků a ponižování. Není proto divu, že postrádáme zdravou úctu k sobě samým a svou hodnotu odečítáme od ocenění, kterého se nám dostává z vnějšího světa.

Naštěstí žijeme v prostředí, kde už nemáme víc jak 70 let žádnou válku. Většina z nás nemusí bojovat o přežití. Máme co jíst a nikdo a nic nám nebere střechu nad hlavou. A jako nikdy předtím se nám nově otevírá prostor pro náš vlastní vnitřní život - pro nás samotné. Začínáme si víc uvědomovat svoje pocity, pozorujeme své emoce, zvědomujeme své myšlenkové vzorce a hledáme pravdu napříč všemu, co jsme kdy slyšeli a čemu jsme uvěřili. Učíme se důvěřovat ve svůj vlastní úsudek.

Psychospirituální krize už nečeká, až dozrajeme do středního věku, abychom se zamysleli nad tím, jak žijeme a dává-li nám to skutečně smysl, ale zasahuje stále větší počet lidí. Pomocníky na cestě k vědomému životu nám často bývají děti, jako tomu bylo i v mém případě. Nejsou ještě „předělané“ a odmítají dát souhlas všemu, v čem nevidí smysl. Vyžadují, abychom skutečně vnímali, co říkají a jak se cítí, a brali vážně jejich potřeby i nepohodu - což bývá pro nás dospělé obvykle výzvou, protože jsme takovéto přijetí sami nezažili.

Nastává bod obratu: donutíme je, aby se podřídili? Zlomíme je, protože máme moc a ony nás potřebuji? Nebo přehodnotíme své postoje a vzorce chování a uzdravíme svá vnitřní zranění?

Když skončíme hru na schovávanou, přiznáme se ke svým pocitům strachu a nejistoty, za které skrýváme své silácké chování, a uznáme smutek za emoci, která k nám lidem také patří, objevíme lásku jako kvalitu, která sídli v našem lidském srdci, a která má schopnost obejmout jakýkoli čin. Pak z našich vztahů zmizí neporozumění a bolest a zavane v nich čerstvý, osvěžující vítr.

Marcela Pešková

www.caspromen.cz

Autorka článku bude na toto téma přednášet na festivalu Miluj svůj život v Praze v sobotu 27.10. 2018 v Tělocvičně 2 od 10.00 hod.

Tento článek může být šířen pouze v nezměněné podobě, včetně jména lektora a této poznámky.

Foto EZOTERA Praha

Ohlédnutí za prodejní výstavou EZOTERA září 2017 

Pozvánka na předvánoční Ezoteru listopad 2017

Právě přítomno: 197 hostů a žádný člen

Tématické články Festival Miluj svůj život